13.5.2023, Mariánské Lázně

Turistický oddíl se vydal v sobotu 13. května do Mariánských Lázní otevřít letošní lázeňskou sezónu. Na místním vlakovém nádraží se sešli Radek, Matěj, Jana, Leoš, Elenka, Míša, Vendula s Ančou, Petra a Pavel s Hankou. V Rokycanech se k nám přidala Andrea a Leona s malým Marečkem. Všichni jsme se vydali vlakem do Mariánek s přestupem v Plzni. Cesta utekla velmi rychle, po jedenácté hodině jsme už byli v cíli a spěchali na místní MHD, které nás přiblížilo ke kolonádě, kde se konal hlavní program. Většina z nás odložila hlavní kulturní program na odpoledne a vydala se prohlédnou Miniaturpark Boheminium, který je vzdálen od kolonády cca 2 km pěší chůze. Cesta pro vozíčkářku Andreu byla náročnější, jelikož park se nachází nad lázněmi, tudíž na kopci. Proto v polovině cesty zvolila přesun k parku taxíkem. Ne vždy jsou taxikáři ochotni vést hendikepované občany, to platilo i o taxikářích v Mariánských Lázní, ale podařilo se na druhý pokus najít ochotného řidiče, který Andreu i s vozíkem dovezl k parku. My ostatní jsme pokračovali po svých směr park, i když i my jsme se popovezli, a to lanovkou. Myslím, že to bylo pro většinu z nás zajímavé zpestření, pro někoho, kdo se bojí výšek i trocha adrenalinu, ale úsměv na tváři měli všichni. Park Boheminium skýtá návštěvníkům unikátní podívanou. Je zde expozice dokonalých modelů významných českých památek. K vidění bylo například zámky Hluboká nad Vltavou, Lednice, Červená Lhota, hrady Loket, Karlštejn, Bezděz, rozhledna Ještěd, Břevnovský klášter, Přehrada Les Království, Katedrála svatého Bartoloměje, brána Plzeňského Prazdroje a mnoho dalších památek. Zde jsme se občerstvili, děti nakrmily travičkou místní kozy a pokračovali v našem turistickém výletě. Tentokrát našim cílem byla rozhledna Hamelika nacházející se na stejnojmenném vrchu, 723 m n. m. jižně od lázeňského centra. Jde o kamennou válcovou věž 20 metrů vysokou, na jejíž vrchol vede 100 schodů. Cestou k rozhledně jsme minuli oboru s daňky, kteří se od dětí nechali nakrmit jablíčky. Cesta k rozhledně vede také po vrcholu sjezdovky, kterou v zimě využívají lyžaři. Kromě tří jedinců jsme všichni zdolali sto schodů a porozhlédli se do dálek, který nám nabídl výhled z vrchu rozhledny.

Dalším našim cílem byla lázeňská kolonáda, na které celý den probíhaly různé kulturní akce. Cesta místy nebyla ideální pro vozíčkáře a kočárek, ale s pomocí chlapské síly se vše zvládlo. To bych nebyla já, abych se neztratila. V jednu chvíli jsem si odskočila do lesa a při návratu na cestu jsem zjistila, že naše turistická skupinka se mi vzdálila a zrovna v místě, kde se cesta rozcházela do několika směrů. Já si vybrala jinou než ostatní a problém byl na světě. Já sice do města došla celkem rychle, ale ostatní na mě čekali úplně jinde než já na ně. Vše dopadlo dobře, sešli jsme se. Pak už na nás čekal kulturní program v lázních. Vendula s Aničkou si ho užívaly po celou dobu, co jsme mi ostatní výletili po okolí. Děti si zasoutěžily v parku, kde byly pro ně po celý den přichystány různé hry. Odtud jsme zvolili individuální program, s tím že se sejdeme u zpívající fontány v 17 hodin. Bylo zde sousta stánků se suvenýry, občerstvením, hrála dechová kapela. Velmi hezké bylo vystoupení komorního orchestru Felixe Slováčka ml., který zahrál známé melodie a písně ze světových i českých muzikálů, filmů apod. Po jeho vystoupení se většina návštěvníků přemístila ke zpívající fontáně. Po její produkci jsme se rozhodli nevyužít MHD, ale pěšky dojít na vlakové nádraží. Času jsme měli dost, vlak odjížděl pár minut před sedmou večerní.

Cestu vlakem z Mariánských Lázní do Plzně si děti zpestřily kreslenou pohádkou, která se promítala ve vlaku. I my dospělí jsme se na chvíli stali dětmi, seděli jsme u stolečku s herní deskou podoby člověče nezlob se s prvky hry žížaly, ale zaměřené na vlakovou dopravu. Poprosili jsme průvodčí o figurky a téměř až do Plzně jsme tuto hru hráli. V Plzni jsme chvíli čekali na spoj do Rokycan, jelikož vlak, kterým jsme cestovali z Mariánských lázní v Rokycanech nestavěl, pouze projížděl. Zde pro vozíčkáře nastal problém, obsluha vlaku – průvodčí neuměl řádně používat plošinu pro invalidy. Vlak z toho důvodu měl menší zpoždění. V Rokycanech při vystupování se problém opakoval. Málem jsme odjeli bez Radka,

který čekal až bude moci Andrea s vozíčkem vystoupit z vlaku. Ve třičtvrtě na devět jsme se vrátili zpět do naší vesničky. Náš turistický oddíl si mohl do letošních 100 kilometrů započíst rovných 15 km.